Digitální svět je bezesporu nedílnou součástí života dnešních dětí. Generace Alfa, tedy děti narozené po roce 2010, vyrůstá ve světě, kde digitální technologie nejsou jen doplňkem, ale významně zasahují do každodenního života. Tablet často ovládají dřív než jídelní příbor. Děti používají média k různým činností, hrají hry, sledují videa, hledají informace do školy, společně s rodiči online nakupují…technologie tak rodičům kolikrát usnadní hlídání svých ratolestí, kdy jsou děti natolik zabrané do dění na obrazovkách, že se dokáží na čas zabavit bez jakékoliv jejich pomoci. Tím, že si rodiče mnohokrát bláhově myslí, že si jejich děti na mobilu či tabletu jen hrají, touto svou nevědomostí tak mohou snadno podcenit rizika spojená s tím, že jsou jejich potomci již dávno běžnou součástí světa sociálních sítí a mohou se tam dostat opravdu ke kterémukoliv obsahu. 

Strávit v online světě téměř čtyři hodiny denně je pro většinu českých dětí samozřejmostí. Přesto, by rodiče měli aktivně dohlížet na aktivity svých dětí na tabletu či mobilním telefonu a ne zcela ztratit přehled a kontrolu nad tím co jejich potomek v online světě dělá. A i to je jeden z důvodů proč začala Evropská unie v posledních měsících začal zabývat legislativním návrhem, který by zavedl věkové omezení pro přístup na sociální sítě.  Co kdyby tak děti pod 15 let ztratili libovolný přístup na sociální sítě? Opravdu by to děti dokázalo ochránit před škodlivými vlivy online prostředí, ulehčilo by to výchově rodičů a mělo by to pozitivní dopad na jejich psychické zdraví?

Zákaz sociálních sítí pro ty nejmladší není novinkou

V Evropě i jinde ve světě se politici i odborníci stále častěji vážně zabývají otázkou, zda a jak děti od online světa alespoň částečně odstřihnout. Představitelé Evropské unie v současnosti zvažují zavedení tzv. „digitální dospělosti“ od 15 let, čímž by se zavedla celounijní věková hranice pro uživatele na platformách typu Facebook, Instagram, TikTok nebo Snapchat. Podle návrhu by děti mohly používat sociální sítě jen s vysloveným souhlasem rodičů či svých opatrovníků. Ti by zároveň měli přehled také o tom, kolik času na jaké sociální síti, jejich děti tráví.

Navrhovatelem nového evropského zákona je Řecko, které současně dostalo podporu i od řady dalších zemí sedmadvacítky včetně Dánska, Španělska či Francie. Francouzský prezident Emmanuel Macron se k zákazu sociálních sítí pro děti dokonce explicitně vyjádřil v červnu tohoto roku,  po tom, co čtrnáctiletý student nožem smrtelně pobodal vychovatelku na východě Francie.

Ještě dál šla však Austrálie, která na podzim minulého roku schválila plošný zákaz sociálních sítí pro uživatele mladší 16 let. Jedná se tak o jeden z  nejtvrdších zákroků na světě proti populárním sociálním médiím. Australským zákonem se inspiroval také “sousední” Nový Zéland, který připravuje obdobný krok, kterým hodlá chránit děti před ohrožením ve virtuálním světě, jakým je například vystavení násilnému obsahu nebo kyberšikana.

Dobrý úmysl s nejistým výsledkem 

V teoretické rovině se může zdát plošný zákaz sociálních sítí dětem jako ideální řešení, realita je ale trošku jiná. Úplný zákaz sociálních sítí vyvolává obavy nejen u samotných dětí, ale i mezi odborníky. Dětský psychologové, či vědecký pracovníci, kteří se riziky na internetu zabývají, varují, že úplná izolace od digitálního světa může být kontraproduktivní a dětem může dokonce uškodit. Děti se totiž nebudou učit samostatnosti v digitálním světě - nenaučí se jak se na sítích chovat bezpečně a zodpovědně a nepřijdou do styku s žádným negativním obsahem, který na ně na internetu “číhá na každém rohu”. Naopak až se pak ve vyšším věku s takovým obsahem bez jakékoliv předchozí zkušenosti setkají, budou mu mnohem obtížněji čelit a mohou být tak vystaveni mnohem většímu psychickému nátlaku. 

Ani částečné omezení, které navrhuje Evropská unie problém tak úplně neřeší, dnešní děti, které by musely dostat souhlas od svých rodičů k používání sociálních platforem, jsou navíc často tak technicky zdatné, že nastavit si falešný věk, využít  cizí účet nebo si zajistit přístup přes VPN (technologie, která umožní přístup k obsahu, který je ve vaší zemi blokován) pro ně nepředstavuje žádný problém.

Komunikace je cesta

Primární otázka celé problematik by správně neměla znít ”jak děti chránit”, ale i „jak je připravit“. Generace Alfa totiž  bude v digitálním světě bezpochyby žít, pracovat a tvořit. Místo plošného zákazu by tak bylo vhodnější zaměřit se na digitální gramotnost, mediální výchovu a zejména otevřenou komunikaci. Mnohem přínosnější je o rizicích mluvit, ne digitální technologie zakazovat.  Psychicky vyrovnané a o všech rizicích dobře informované dítě s funkčním sociálním zázemím totiž dokáže bezpečně reagovat na závadné informace na sociálních sítích.  Často se jim dokonce vyhne samo i bez zákazu ze strany rodičů či státu.

Psychologové navíc upozorňují, že sociální sítě nejsou jen rizikem, ale i nástrojem sdílení, sebevyjádření a podpory. Pro některé děti mohou být jediným místem, kde najdou pochopení nebo komunitu.

Na závěr lze tedy podotknout, že zákazy jsou sice snadno uchopitelné řešení – vypadají dobře na papíře i v politických kampaních. Ale realita je složitější. Místo toho, abychom generaci Alfa digitální svět zavírali, měli bychom jí pomáhat v něm růst.